ADHD z dětství přetrvává často až do dospělosti | Medicína | Trendy zdraví

Hlavní strana » Medicína » Článek

ADHD z dětství přetrvává často až do dospělosti

20. 12. 2017

Rodiče dětí, u nichž byla diagnostikována porucha známá pod zkratkou ADHD, by se měli porozhlédnout i v řadách dospělých pokrevních příbuzných. Toto onemocnění je ve vysokém procentu (až 75 %) dědičné. Jak poznáme dospělého s ADHD, u něhož onemocnění může vypadat zcela jinak?

Odlišné vyzrávání mozku

Dětská ADHD (z anglického Attention Deficit/Hyperac­tivity Disorder) je už docela dobře známa. Problém s diagnostikou a léčbou mohou činit jen delší objednací lhůty dětských psychiatrů. Dříve se tato porucha označovala jako lehká mozková dysfunkce (LMD) a soudilo se, že se jedná o poškození mozku v době nitroděložního vývoje, v průběhu porodu, či velmi raném dětství, ze kterého dítě „vyroste“. Nyní je prokázáno, že se jedná o tzv. neurovývojovou poruchu – odlišné vyzrávání mozku, které má z největší části vrozený/genetický podklad. Porucha sídlí v tzv. prefrontální mozkové kůře a v jejím spojení s dalšími tzv. podkorovými mozkovými strukturami. Celý mozek má menší objem a odchylky jsou i ve struktuře některých mozkových center.

Hyperaktivní děti

Nejčastěji trpí děti příznaky hyperaktivity/im­pulzivity a nepozornosti současně, ale ve velkém procentu případů trpí děti jen hyperaktivitou­/impulzivitou anebo jenom nepozorností. Děti s ADHD často mívají také další neurovývojové poruchy (např. specifické poruchy učení, tiky, noční pomočování, autistické rysy), vykazují poruchy chování anebo trpí úzkostí, depresí či třeba nespavostí.

U části dětských pacientů mozek v průběhu dospívání „dozraje“, ale u přibližně poloviny dětí tyto mozkové změny a problémy z ADHD přetrvávají až do dospělosti. Vlivy z okolí (konzumace alkoholu, drog a kouření matky v těhotenství, poranění při porodu, škodlivé rodinné prostředí a negativní životní události) však k rozvoji ADHD také přispívají.

Příznaky ADHD v dospělosti

V dětství obvykle převažuje hyperaktivita, ale hyperaktivity zpravidla s věkem ubývá a k výrazným znakům dospělé ADHD pak patří zejména nepozornost (roztržitost) a narušené fungování:

  • problémy s udržením pozornosti (nedokáže přečíst knihu, skáče z jednoho na druhé, nevnímá, když na něho někdo mluví, zapomíná a ztrácí věci),
  • vnitřní neklid,
  • impulzivní chování (činí ukvapená rozhodnutí, která mohou mít negativní dopad – např. podá unáhleně výpověď, urazí svého šéfa, koupí věci, které nepotřebuje, zbytečně se zadluží),
  • výkyvy nálad, výbuchy vzteku, popudlivost,
  • denní snění (nevnímá, když na něho mluví),
  • neefektivní organizování času (zapomíná na schůzky, vždy přichází pozdě), potíže dokončovat práci, prokrastinace (splnění úkolu až na tu nejposlednější chvíli(,selhávání v práci a v sociální oblasti,
  • problémy s plánováním budoucnosti.

Co nemocné trápí:

  • vnitřní neklid, zrychlené neuspořádané myšlenky,
  • snížené sebevědomí pro opakované neúspěchy (i když se snaží, tak to dopadne špatně, protože na něco zapomene anebo udělá ukvapené špatné rozhodnutí),
  • frustrace,
  • bezmoc,
  • úzkost a deprese,
  • zbytečné konflikty,
  • chaotický a neuspokojivý osobní život,
  • sklon ke zneužívání návykových látek (jako sebeléčba příznaků anebo jako nezdrženlivé impulzivní chování).

Člověk selhává na několika frontách

Právě tak zvaná porucha fungování může působit větší obtíže než „jen“ samotné příznaky nepozornosti a hyperaktivity/im­pulzivity. Daný člověk totiž kvůli komplexu svých potíží (nepozornost a hyperaktivita/im­pulzivita) selhává (anebo nefunguje tak dobře, jak by mohl) ve škole, v zaměstnání a ve svých sociálních vztazích. Projeví se to např. zbytečně horšími známkami, nedokončením školy, horším zaměstnáním, častými změnami zaměstnání, střídáním partnerů a/nebo rozpadem partnerských vztahů. Odhaduje se, že v dospělé populaci (v různých zemích) má ADHD 1,0–8 % lidí (podle WHO je činí průměrný výskyt 3,4 % – údaj již z roku 2007).

Z epidemiologických studií vyplývá, že pacienti s ADHD jsou také častěji účastníky dopravních nehod, mají více úrazů, častější nezaměstnanost, nižší dosažené vzdělání, vyšší rozvodovost a taktéž se u nich často (až v 75 % případů) vyskytují další psychiatrické problémy (deprese, úzkosti, návykové poruchy, asociální chování, poruchy osobnosti apod.).

Lidé trpící nepozorností selhávají zejména v monotónních činnostech náročných na přesnost a systematičnost. Mohou ale naopak excelovat v kreativních a nesystematických činnostech, často v počítačových oborech, v akčních zaměstnáních, v umění anebo ve sportu.

Diagnostika ADHD

Lidé trpící ADHD jsou zatím jen málokdy rozpoznáni. Oni sami i jejich okolí často pokládá jejich nepozornost a roztržitost za projevy lenosti nebo zlý úmysl. A jejich hyperaktivitu a impulzivitu za projevy jejich nezralé osobnosti. A ani neví, že může jít o konkrétní poruchu, pro kterou by mohli vyhledat odbornou pomoc. V některých případech se jim sice pomoci dostane, ale spíše kvůli jejich dalším potížím (deprese, úzkost, zneužívání návykových látek), zatímco samotné ADHD bývá často nerozpoznáno.

ADHD se diagnostikuje pohovorem s psychiatrem: při pohovoru se důkladně rozebere pacientova minulost, průběh jeho potíží a příznaků ADHD od dětství (včetně školního prospěchu) do současnosti a zhodnotí se, nakolik tyto příznaky ovlivňují fungování jedince a zda úroveň jeho fungování odpovídá jeho schopnostem. Neexistuje žádný další specifický „objektivní“ test, laboratorní vyšetření nebo rentgenový snímek, který by toto onemocnění potvrdil a „objektivizoval“. Diagnóza se stanoví splněním diagnostických kriterií v psychiatrické klasifikaci, stejně jako je tomu na příklad u deprese anebo u dalších psychických poruch.

Zpracovala Marta Šimůnková


publikováno: 20. 12. 2017, v rubrice Medicína
Štítky: dítě, muž, nemoci

Další články v rubrice Medicína:

Design: Jana Pospíšilová, Kód: Karel Koliš | Prohlášení
(c) Trendy zdraví 2009+