Jaká je cena za rok kvalitního života pacienta? | Medicína | Trendy zdraví

Hlavní strana » Medicína » Článek

Jaká je cena za rok kvalitního života pacienta?

22. 4. 2019

Ceny léků jsou obvykle považovány za vysoké. Léky však přinášejí pacientům významné zlepšení jejich zdravotního stavu či přímo vyléčení, a to dokonce i u dříve neléčitelných chorob. Jak se tedy s ohledem na jejich ohromný přínos v našem moderním životě určuje, co je drahé a co ne? Kolik stojí vyléčení? A kolik rok kvalitního života?

Kvalitní život

Nejprve je nutné si říci, co vlastně znamená ona magická formulka „kvalita života“. Dle encyklopedie Britannica je kvalita života úroveň zdraví, pohody a schopnosti účastnit se nebo užívat si toho, co nám život přináší1. Termín je to však vysoce subjektivní. Například vozíčkář s milující rodinou a smysluplným zaměstnáním může svůj život hodnotit jako vysoce kvalitní, zatímco zcela zdravý člověk, který právě přišel o zaměstnání a čelí osobní krizi, pravděpodobně ohodnotí kvalitu svého života jako velmi nízkou.

Všichni se však shodneme, že podlomené zdraví či dokonce závažná nemoc je velmi negativní zásah do naší kvality života. Nemoc bohužel ovlivňuje nejen zdraví samotné, ale také naši schopnost žít naplno, sportovat, sdílet s rodinou různé situace, pracovat a podobně. Velmi závažná onemocnění mohou vést až k invaliditě. A pro takového pacienta je cena za rok kvalitního života vlastně k nezaplacení.

Ceny léků jsou u nás jedny z nejnižších v Evropě

Jenže české zdravotnictví, stejně jako kterékoli jiné v Evropě, musí mít nějaký způsob, jak cenu určovat. Velmi speciální způsob pak existuje u léčiv. Mnoho lidí si myslí, že cenu léku si určují farmaceutické firmy – to ale není pravda. Maximální cenu léku stanovuje Státní ústav pro kontrolu léčiv, například i u léků, které jsou třeba jen částečně hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Jde o nejvyšší částku, za kterou může výrobce lék prodávat. Často se objevuje tvrzení, že v České republice jsou ceny léčiv vysoké – to je ale mýlka. Maximální částky se totiž rovnají průměru tří nejnižších cen v EU, a máme je tedy nastaveny na nejnižší cenové hladině.

Proč tedy české zdravotní pojišťovny nehradí všechny léky? Protože veřejný rozpočet zdravotnictví je dost limitovaný. Do zdravotnictví jde pouze zhruba 7,3 % hrubého domácího produktu, přičemž průměr států EU je 9,9 %.2 To negativně ovlivňuje schopnost hradit českým pacientům léčbu, kterou potřebují. A to i přesto, že se na léky u nás vynakládá pouze 23 % všech výdajů ve zdravotnictví3. A na moderní, tzv. centrové léky se vynakládá pouze 4,7 %4 rozpočtu českého zdravotnictví.

1,2 milion jako magická hranice českého zdravotnictví

Přestože ceny léků tedy nejsou problémem českého zdravotnictví, finanční omezení zdravotnického rozpočtu se přesto promítají i sem a odpovídají tak na otázku, proč nejsou hrazeny všechny léky, které pacienti potřebují. Státní ústav pro kontrolu léčiv totiž stanovil svou vlastní metodiku, jak ohodnotit rok kvalitního života navíc. Zjednodušeně lze říci, že podle této metodiky je stát ochoten zaplatit za rok kvalitního života pacienta pouze o 1,2 milionu korun více, než jsou náklady na současně dostupnou léčbu.

Takto stanovená hranice ochoty státu platit za moderní léčbu není bohužel flexibilní, i když jsou léky velmi různorodé, ať už svým obsahem, formou, výrobními náklady, či třeba počtem pacientů, které léčí. Dokonce ani nezohledňuje růst české ekonomiky, díky kterému bychom mohli hradit o mnoho více léků pacientům, kteří je potřebují. Současná situace je v některých oblastech velmi nepříznivá – například pacienti s revmatoidní artritidou mají jednu z nejnižších dostupností biologických léků v Evropě, konkrétně se k této léčbě dostane pouze 5 % z nich.5 Přitom standardně se v evropských zemích biologickou léčbou léčí přibližně 10–20 % nemocných.

Omezené prostředky ve zdravotnictví znamenají také nedostatečný počet odborníků, kteří o úhradách léků rozhodují. Situaci popisuje farmakoekonom MUDr. Tomáš Doležal, Ph.D., z Institutu pro zdravotní ekonomiku a technology assessment (iHETA), obecně prospěšné společnosti, která se zaměřuje na podporu výzkumu, vzdělávání a všeobecné osvěty v oblastech ekonomiky, zdravotnictví a farmakoekonomiky: „Počet a typ překážek je u nás standardní jako v jiných zemích EU, včetně těch vyspělých. Problém je v tom, že v Česku podceňujeme náročnost procesu, který vyžaduje hodně kvalifikovaných lidí, a proces se prodlužuje, ucpává. Druhým problémem je časté vymýšlení nestandardních mechanismů, které dále vstup prodlužují.“

Jak pomoci pacientům?

Doležal navrhuje možné řešení situace: „Pokud chcete rozdělovat omezené finanční prostředky správně a tam, kde nejvíce pomáhají, musíte investovat do procesu, infrastruktury a lidí.“

Diskusi o systémovém řešení sledují také pacientské organizace. Na ty se mohou obracet o radu a pomoc pacienti a jejich rodinní příslušníci v případě, že se setkávají s nějakými problémy v přístupu k léčbě.


publikováno: 22. 4. 2019, v rubrice Medicína
Štítky: léčba, pacient

Další články v rubrice Medicína:

Design: Jana Pospíšilová, Kód: Karel Koliš | Prohlášení
(c) Trendy zdraví 2009+