Ledviny v ohrožení při cukrovce
Obědy ve stáncích s rychlým občerstvením, minimum pohybu a nikdy nekončící stres si vybírají svou daň. Stále více lidí v důsledku nezdravého způsobu života a dědičným dispozicím slyší od svého lékaře jasnou diagnózu – diabetes mellitus. Cukrovka člověka nebolí. Do ordinace lékaře jej přivádí až první zdravotní problémy. V té době se u pacienta může již plně rozvinout některá z komplikací způsobených diabetem. Ze zdravého člověka se může stát osoba závislá na pomoci druhých (například po amputaci končetin) nebo přístrojů.
Není cukrovka jako cukrovka
Diabetes mellitus, cukrovka, označuje více onemocnění spojených se zvýšenou hladinou cukru (glukózy) v krvi (tzv. hyperglykémie). Její příčina se liší u jednotlivých typů diabetu:
Diabetes mellitus 1. typu
Zvýšenou hladinu cukru způsobuje nedostatek inzulínu v těle, který produkují specializované buňky slinivky břišní. Buňky jsou ničeny autoimunitní reakcí organismu, kdy tělo považuje za škodlivé vlastní tkáně.
Diabetes mellitus 2. typu
Tento typ diabetu se projevuje sníženou citlivostí tkání na vlastní inzulín. Vzniká tak jeho relativní nedostatek. Nejčastější příčinou je nezdravý životní styl, respektive nedostatek pohybu, přejídání a s ním spojená nadváha i obezita.
Těhotenská cukrovka
Tzv. gestační cukrovku lékaři odhalí asi u 3 % žen. Většinou se projeví až v druhé polovině těhotenství, kdy slinivka nedokáže reagovat na zvýšenou potřebu inzulínu. Příznaky zmizí po porodu při odloučení placenty. Častěji postihuje ženy, které k ní mají genetické dispozice.
Ostatní typy diabetu
Cukrovka se může projevit také ve spojitosti s poruchami žláz s vnitřní sekrecí, například štítnou žlázou, při chorobách poškozujících slinivku břišní, jako následek užívání některých léků či po kontaktu s určitými chemikáliemi. Předstupněm diabetu 2. typu mohou být tzv. hraniční stavy cukrovky. Zvyšující se hladina cukru v krvi představuje riziko obzvláště pro člověka, který trpí vysokým krevním tlakem a zároveň vysokým cholesterolem.
Jak je to s mýty
Mýtus: Cukrovka znamená jen vyšší cukr v krvi.
Pravda: Trvale zvýšená hladina cukru v krvi vede k rozsáhlým komplikacím. Dochází k poškozování a zužování velkých, malých cév i drobných tepének. Jejich nedostatečné prokrvování může vést k celé řadě komplikací, například k ischemické chorobě srdeční nebo ztrátě zraku.
Mýtus: Jedinou možnou léčbou je užívání inzulínu.
Pravda: Léčba cukrovky závisí na jejím typu. Pacienti s 1. typem si musí po celý život aplikovat inzulín. Lidé s 2. typem mají několik možností, jak dostat svoji nemoc pod kontrolu. Některým z nich postačí úprava jídelníčku a změna životního stylu. Jiným doporučí lékař užívat léky ve formě tablet, tzv. antidiabetika. Další skupina pacientů si musí aplikovat již zmiňovaný inzulín.
Mýtus: Diabetes 2. typu může postihnout pouze dospělého člověka.
Pravda: Cukrovka tohoto typu je skutečně častěji odhalena u lidí středního věku a starších. Při současnému nezdravému životnímu stylu však dnes již ohrožuje i děti a mladé lidi.
Úhlavní nepřítel – diabetes 2. typu
Nejrozšířenějším typem diabetu je cukrovka 2. typu a její výskyt stále stoupá. Propuknutí choroby závisí nejen na genetických dispozicích člověka, ale i na jeho životním stylu. Typickým projevem cukrovky 2. typu je tzv. inzulinová rezistence. Slinivka produkuje vlastní inzulin, tkáně v těle na něj ale nereagují dostatečně. Je narušená jejich citlivost vůči inzulinu a tak vzniká jeho relativní nedostatek. Stejně jako u diabetu 1. typu se zvýší hladina cukru v krvi.
Nemoc dlouho probíhá bez zjevných příznaků
První signály choroby, například zvýšenou únavu, nedostatečnou erekci u mužů nebo větší žízeň, mohou lidé přehlížet. Jejich původ přičítají nadměrnému stresu nebo přepracovanosti. Prvním projevem, který lidé opravdu zaznamenají, může být i porucha vědomí při vysoké hladině cukru v krvi nebo závažná komplikace, například diabetická noha (špatně se hojící vředy). Nejčastěji lékaři odhalí diabetes náhodně při preventivní prohlídce, jejíž součástí je i laboratorní analýza krve. Tento typ cukrovky se často vyskytuje u přímých příbuzných. Genetika je zde důležitým rizikovým faktorem. Vyšší riziko onemocnění je však jednoznačně spojeno také s přejídáním, nedostatkem pohybu, nadváhou až obezitou.
„Hořký“ život diabetika
Diagnóza cukrovka 2. typu s sebou nese celou řadu rizik, které mohou vést k vážným zdravotním potížím. Mezi ně patří především riziko vzniku tzv. pozdních komplikací. Malé i velké cévy poškozuje dlouhodobě neuspokojivá metabolická kompenzace cukrovky, tzn. trvale zvýšená hladina krevního cukru. Postiženy bývají především cévy a tepny očí, nervů a ledvin. Projevuje se například poruchou erekce nebo aterosklerózou.
- Diabetická mikroangiopatie
Postiženy bývají především drobné cévy. Jejich specifické změny se projevují především v ledvinách, očích a nervech.
- Diabetická makroangiopatie
Diabetická makroangiopatie urychluje proces vývoje aterosklerózy (kornatění tepen) velkých cév. Ukládající se tuk je postupně zužuje. V pozdějších stádiích může zcela uzavřít tepny. Ateroskleróza u diabetiků vzniká rychleji a má závažnější průběh než u nediabetiků. První změny se mohou projevit už v nižším věku. K poškození cév přispívají i další rizikové faktory, například vysoký krevní tlak, zvýšená hladina krevních tuků, kouření, nedostatek fyzického pohybu a s ním spojená obezita až nadváha apod. V souvislosti s častějším výskytem aterosklerózy jsou diabetici více ohroženi srdečním infarktem, cévní mozkovou příhodou a hrozí jim i amputace nohy. Tyto komplikace mívají závažnější průběh, objevují se v mladším věku a pacienti mají horší prognózu.
Poškození ledvin při diabetu – diabetická nefropatie
Méně známou, přesto velmi závažnou, pozdní komplikací diabetu je postižení ledvin, tzv. diabetická nefropatie, která postihuje až 40 % diabetiků. Do přímého ohrožení života se dostává 5 až 8 % z nich.
Diabetickou nefropatii způsobuje postižení drobných cév (tzv. mikroangiopatie) ledvinových klubíček (glomerulů). Úkolem těchto klubíček je zadržovat v krvi bílkovinu a propouštět vodu, minerály a odpadové produkty vzniklé látkovou přeměnou v těle. Při jejich postižení se zhoršuje filtrační schopnost ledvin. V moči se nejprve objeví bílkovina albumin. Později se přidávají všechny typy bílkovin a postupně dochází k poruše funkce ledvin až k selhání ledvin.
Podle bílkovin v moči
Odhalit poruchu ledvin lze prostřednictvím tzv. mikroalbuminurie. Při tomto vyšetření zjišťuje diabetolog nebo praktický lékař hladinu bílkoviny v moči, což je první signál možného poškození ledvin. Musí se však provádět pravidelně, aby bylo možné zjistit, zda hladina bílkoviny stoupá či ne. Poškození ledvin vzniká především kvůli špatné kompenzaci cukrovky a genetickým dispozicím k vysokému krevnímu tlaku. Lékaři zatím nedokáží odhadnout, kterého diabetika může nefropatie ohrozit.
K poškození ledvin může přispět také
- zvýšená hladina krevních tuků,
- nadbytečný příjem bílkovin ve stravě,
- kouření cigaret,
- genetická dispozice k srdečním chorobám.
Postižení ledvin probíhá dlouhou dobu skrytě. Pacient nemá žádné větší obtíže. Ve většině případů si může začít stěžovat na zhoršení zraku (diabetická retinopatie). Vážné zdravotní komplikace nastávají až v konečné fázi, tedy přibližně po 5 až 8 letech od prvních známek zvýšené hladiny bílkoviny v krvi. V tomto stadiu je již proces nezvratný.
Jak předcházet nejen „umělé ledvině“
Nejlepší prevencí vzniku diabetu je dodržování zásad zdravého životního stylu. Důležitou roli hraje především pestrá a vyvážená strava, nekuřáctví, minimum stresu a pravidelný pohyb. Snížením hmotnosti o 10 % se omezí riziko cukrovky o 43 %. Pravidelným pohybem je možné eliminovat vznik diabetu o celých 50 %. Pokud lékař u člověka odhalí cukrovku, je důležité, aby změnil svůj dosavadní životní styl. Především pohyb v kombinaci s dietou může u diabetiků s 2. typem zlepšit citlivost tkání na inzulín, zlepšit průnik cukru do buněk a upravit jeho hladinu v krvi.
Snížení tlaku a cholesterolu
Předcházet všem tzv. pozdním komplikacím je možné, pokud se zajistí optimální metabolická kompenzace a dosažení nízkých hodnot glykemie. Součástí prevence těchto obtíží by měla být také léčba všech rizikových faktorů, tedy upravení krevního tlaku a snížení cholesterolu v krvi.
Pokud se u diabetika projeví porucha ledvin, lékař doporučí úpravu léčby. Léky na diabetes se totiž často vylučují ledvinami a ty při své snížené funkci nedokáží lék dostatečně eliminovat. U pacientů by mohlo dojít ke hromadění léku a riziku vzniku například hypoglykemie (vážného poklesu hladiny cukru v krvi). V pozdějších stádiích lze zajistit správné fungování ledvin připojením pacienta na hemodialýzu (tzv. umělou ledvinu). Pomoc ledvinám s čištěním krve se však pojí s celou řadou omezení. Kromě pravidelného docházení na dialýzu musí pacient dodržovat stanovenou dietu s přesně určenou hladinou proteinů, které může přijmout apod. U některých pacientů je možné provést transplantaci ledvin.
Odborná spolupráce:
prof. MUDr. Michal Anděl, CSc., přednosta II. interní kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady
prof. MUDr. Ivan Rychlík, CSc., FASN, primář Dialyzačního střediska Fresenius Medical Care
Zdroje: www.zivotsdiabetem.cz (přístup 20. 11. 2011) IDF diabetes atlas, 4th edition, 2009 ÚZIS: Péče o nemocné cukrovkou 2010
