Naše klouby trápí artritida i osteoartróza | Medicína | Trendy zdraví

Hlavní strana » Medicína » Článek

Naše klouby trápí artritida i osteoartróza

12. 10. 2018

Stále více lidí prožívají muka spojená s onemocněním kloubů. Bolest omezující pohyb má několik podob. Je důležité přijít nemoci na kloub a porozumět rozdílům mezi revmatismem, artritidou, artrózou či osteoporózou. Na měsíc říjen připadá světový týden kostí a kloubů, který vyhlásily organizace OSN a světová zdravotnická organizace WHO. Připomeňme si důležitost včasné diagnózy problémů či onemocnění.

ARTRITIDY

Revmatických chorob, které vznikají na podkladě genetickém, metabolickém či degenerativním je mnoho, něco přes dva tisíce. Mezi ně patří i revmatoidní artritida (RA) (Světový den boje proti artritidě je 12. 10.), nejčastější revmatická onemocnění, které postihuje přibližně 1 % populace. Ženy jsou postiženy třikrát častěji. Toto chronické zánětlivé kloubní onemocnění vede k rozvoji kloubních destrukcí a deformit.

Revmatoidní artritida je systémové autoimunitní onemocnění, a může proto kromě kloubů postihovat i jiné orgány (mimokloubní postižení). Revmatoidní artritida není nemocí z prochlazení nebo chladného podnebí, jak se řada pacientů domnívá. Vyskytuje se na všech kontinentech i ve všech podnebných pásech. Příčinu vzniku a rozvoje revmatoidní artritidy zatím stále neznáme. Jisté je, že se na jejím vzniku podílí více faktorů vnitřních (genetická predispozice) i vnějších (virové a bakteriální antigeny), jež aktivují imunitní systém a vedou k rozvoji chronického kloubního zánětu, spojeného s destrukcí kloubních tkání.

Pro revmatoidní artritidu je typické oboustranné postižení většího počtu kloubů. Uvnitř kloubu se vytváří revmatická tkáň, která prorůstá do nitra kloubu a poškozuje chrupavku i přilehlé kostní struktury. První poškození kosti (eroze) se objevují v okrajových místech, tam, kde je kost ještě součástí kloubu, ale není kryta chrupavkou. V konečném stadiu dojde k úplné destrukci kloubní štěrbiny a ke spojení kostních trámců – kostěné ankylóze.

Další ze zánětlivých artritid je reaktivní artritida (ReA), kdy se jedná o kloubní zánět, který vzniká u geneticky disponovaných jedinců v důsledku infekce proběhlé v jiné části organismu, nejčastěji v oblasti urogenitální nebo ve střevě.

Septická artritida (hnisavá, negonokoková) artritida je velmi závažné onemocnění (více než 20 % onemocnění končí úmrtím). Nejčastěji postihuje starší osoby nebo jedince ohrožené poklesem imunit. Tato nemoc může být též komplikací úrazu u jinak zdravého člověka. Septická artritida je způsobena pyogenními bakteriemi, nejčastěji zlatými stafylokoky nebo β-hemolytickými streptokoky. Bakterie se mohou do kloubu dostat přímo, např. v důsledku úrazu nebo zavlečením např. při vnitrokloubní punkci či injekci do, častěji jsou však do kloubu zaneseny krví bakterie ze vzdáleného infekčního ložiska, např. v dýchacích cestách. Septická artritida může být závažnou komplikací implantace endoprotézy.

OSTEOARTRÓZA

Další ze závažných revmatických chorob je osteoartróza, která postihuje 80 % populace nad 55 let. V České republice je od 45 let populace četnost pracovní neschopnosti z důvodu onemocnění kloubů osteoartrózou téměř 90 tisíc případů ročně, kdy pracovní neschopnost v průměru trvá 67 dnů. Případy pracovní neschopnost pro onemocnění kloubů osteoartrózou se však vyskytují už u mladých lidí, kdy je v pracovní neschopnosti téměř 10 tisíc mladých lidí do 30 let. Ve věku 70 let je pak osteoartrózou postiženo až 90 % obyvatelstva této věkové skupiny.

Pojmem osteoartróza je označována skupina překrývajících se chorobných stavů, při nichž je porušena rovnováha mezi výživovými činiteli chrupavky či mezi anabolickými a katabolickými procesy probíhajícími v kloubní chrupavce i v subchondrální kosti (tedy kosti pod chrupavkou). V průběhu osteoartrózy dochází zpočátku k patologickému zvýšení metabolické a enzymatické aktivity v chrupavce, je zvýšená hydratace chrupavky, která se stává měkčí a méně odolnou k zátěži. Postupně je možné pozorovat rozvláknění chrupavky a vznik trhlin na jejím povrchu. Současně se mění i subchondrální kost. Konečným výsledkem je destrukce chrupavky i kosti. Osteoartrózou jsou postiženy především velké nosné klouby – kolena, kyčle, páteř, ramenní klouby, drobné klouby rukou a nohou. Osteoartróza není pouze degenerativní onemocnění kloubů, které je důsledkem stárnutí a opotřebování kloubů, jak se dříve myslelo, ale postihuje i mladší lidi a její mikroskopické známky a někdy i projevy lze pozorovat už u dvacetiletých lidí. Je podmíněno geneticky, ale významně ovlivňuje jeho vznik a průběh životní styl, způsob pohybu a výživy.

PREVENTIVNÍ PÉČE A KOLAGEN

Jednou z možností, jak povzbudit pacienty k aktivní péči o svůj pohybový aparát je užívání kloubní výživy, která by se měla stát součástí životního stylu lidí s namáhanými klouby. Kloubní výživa tak, jak ji dnes známe, vznikla na základě myšlenky zakladatele moderní evropské medicíny Hippokrata: „Tvoje strava budiž Tvým lékem“. Tuto myšlenku pak dále rozvedla významné evropská léčitelka a lékařka sv. Hildegarda z Bingenu, která ve 12. století poručovala polévku z telecích nebo vepřových nožiček, tedy extrakt z kolagenu. Přestože sv. Hildegarda popisovala blahodárný účinek kolagenu na onemocnění kloubů již v roce 1175 n. l., byla mu větší pozornost věnována až ve 20. století.

Mezi prvními lékaři, kteří se zabývali působením kolagenu na choroby pohybového aparátu, byl prof. MUDr. Milan Adam, DrSc. který se zabýval výzkumem revmatických chorob a biochemie kolagenu přes 50 let. Prof. Adam zjistil, že jen specifické kolagenní peptidy s molekulovou hmotností asi 3000 Da jsou schopné přimět chrupavčité i kostní buňky k produkci mladých kolagenních řetězců, což přispívá k výživě buněk pojivových tkání kloubů a ke zvýšení syntézy fyziologického typu kolagenu o 100 %.

Výzkum prof. Adama týkající se výživy kloubů kolagenními peptidy pak potvrdila řada významných lékařů a vědců a to včetně prof. Ronalda F. Moskowitze z USA, který byl předsedou mezinárodní společnosti pro výzkum osteoartrózy (OARSI). Praktickým využitím poznatků sv. Hildegardy, Dr. Hertzky i prof. Adama, průkopníka ošetření zatěžovaných kloubů kolagenní kloubní výživou, který byl v roce 2003 oceněn prestižní cenou UNESCO za celoživotní přínos lékařské vědě, je kloubní výživa Geladrink®, která se zrodila v minulém století, v roce 1992.

Co by účinná kloubní výživa měla obsahovat?

Obecně je kloubní výživa určená lidem se zatěžovanými klouby. Z výzkumu prof. MUDr. Milana Adama, DrSc. a řady dalších vědců vyplývají pro kloubní výživu tyto čtyři zásady, které by měly být dodrženy, aby výživa kloubů byla smysluplná:

  1. Měla by obsahovat kolagen a to ve formě kolagenních peptidů, které jsou vstřebatelné a dostávají se do chrupavkových či kostních buněk, kde ovlivňují jejich biologickou aktivitu a stimulují syntézu kolagenu typu I, II či III a to podle fyziologických potřeb organismu. Obsah kolagenní bílkoviny v kloubní výživě je důležitým kritériem, neboť právě ona je výživou kostí i kloubů a přispívá k udržování jejich normálních funkcí.
  2. Obsah kolagenu, resp. kolagenních peptidů 3000 až 10000 mg v denní dávce.
  3. Kloubní výživa by měla být komplexní, aby zasáhla celou kaskádu metabolismu kolagenu a pojivových tkání kloubů. Proto je dobré, pokud kloubní výživa obsahuje další látky s nutričním a fyziologickým účinkem – vitamíny, minerály, bylinné extrakty, látky tělu vlastní jako jsou glukosaminsulfát a chondroitinsulfát a antioxidanty, které doplňují metabolickou kaskádu kolagenu a kloubních tkání.

Obsahy těchto látek by měly být významné, blížící se 100 % doporučené denní dávky


publikováno: 12. 10. 2018, v rubrice Medicína
Štítky: bolest, klouby, kosti

Další články v rubrice Medicína:

Design: Jana Pospíšilová, Kód: Karel Koliš | Prohlášení
(c) Trendy zdraví 2009+