Léčba kmenovými buňkami z pupečníkové krve | Poradna | Trendy zdraví

Děkuji za Váš dotaz, kmenové buňky nás „léči“ celý náš život, z krevních kmenových buněk se například tvoří červené krvinky. Za první lékařskou terapii s použitím kmenových buněk se tak dá považovat první transplantace kostní dřeně profesorem Thomasem v roce 1956. Léčba řady onemocnění krve se dnes již léčí s pomocí buněk kostní dřeně naprosto běžně a takto vyléčení pacienti se počítají na desítky tisíc. Obdobně se dělají výzkumy na léčivé účinky kmenových buněk kostní dřeně v dalších oblastech, celkově na světě běží celkem asi 330 klinických studií, za všechny bych jmenoval studie podávání buněk po srdečním infarktu. Ve FNUSA vedl takovou studii profesor Meluzin v letech 2003 – 2006, výsledky jsou dodnes zmiňovány v řadě článků na světové úrovni.

U kmenových buněk původem v Embryonální tkáni, která by nebyla po oplodnění ve zkumavce nikdy využita a nemohl by se z ní narodit žádné dítě je situace složitější. Doposud byly úřady povoleny pouze tři studie, všechny ve Spojených státech. Jedná se o dvě probíhající studie léčby poškození sítnice a jednu studii regenerace poškozené míchy. Poslední jmenovaná byla bohužel na podzim vzhledem k nedostatku finančních prostředků společnosti Geron zastavena.

Naprostá většina odborníků považuje léčbu kmenovými buňkami za posun od středověkého amputování neposlušných a nesloužících kousků těla (což na dnešní medicínu v některých ohledech stále sedí). Posun k medicíně 3. tisíciletí, k medicíně, která bude plně regenerativní, nahrazující málo, nebo špatně fungující části těla za vlastní a plně funkční. Panuje tedy názor, že touto cestou se medicína bude ubírat čím dál tím více.

Pupečníková krev je stále předmětem zkoumání, prvním předpokladem pro její využití je správné odebrání odborně zaškoleným personálem. Dnes je využívána zejména hematology pro léčbu krevních onemocnění.

Krevních onemocnění u dětí je naštěstí relativně malé procento, jedná se o jednotlivce z tisíců dalších zdravých dětí. Pupečníkové krve se navíc nedá vzít velké množství, je to vlastně krev dítěte, která by jinak „zůstala v placentě“ ale řádově to není množství v dnešním stavu vědy zřejmě dostačující na léčbu velkého dítěte nebo dospělého člověka. Pupečníková krev se zatím nedá napěstovat do většího množství buněk než je odebráno.

Problémy jsou i s životaschopností zmrazených buněk. Jsou různé mrazicí a zpracovatelské metody, po rozmrazení však podle mojich informací přežívá malé procento buněk s „kmenovými“ schopnostmi.

Názor, se kterým se tedy spíše ztotožňuji, je v tuhle chvíli pupečníkovou krev darovat. Doufám, že pokud budeme v rodině mít nějakou nemoc léčitelnou pupečníkovou krví, najde se v rozsáhlém registru odpovídající darovaná konzerva. Takové konzervy se často nemusí mrazit a mohou se používat i jako čerstvé (po několik týdnů)- obdobně jako u trasfůzí běžné krve.

Nemoci, které se dají léčit s využitím této krve, jsou spojeny s krvetvorbou. Někdy se stává že kostní dřeň pacienta přestane vytvářet a uvolňovat červené krvinky do krevního oběhu tzv. chudokrevnosti (např aplastická anemie). Jindy se vyrábějí nefunkční krvinky (např. bílé), jež navíc svým množstvím utlačují tvorbu normálních krevních buněk.

Onkologickou terapií(chemo, radioterapie) se tedy vadná kostní dřeň zničí a je potřeba ji nahradit (leukemie). Po obdobné onko terapii u jiných nádorů může dojít k obdobné situaci, kdy je potřeba kostní dřeň také nahradit. Nejvzácněji se řeší dědičná onemocnění, neschopnost zpracovat nějakou látku, kterou běžné buňky z kostní dřeně zvládají. Je potřeba pak tedy buď doplnit nebo úplně nahradit omezení transplantací.

Jako většina lidí stejně doufám, že v budoucnu se možnosti buněčné terapie rozšíří. Je tedy možné, že se rozšíří i možnosti využití pupečníkové krve a buněk z ní pocházejících. Ve stávající chvíli upřednostňuji okamžité využití. Kdo rychle dává, totiž dvakrát dává.