Exotika na talíři | Výživa a gastronomie | Trendy zdraví


Exotika na talíři

9. 1. 2018

Možná vám zatím názvy jako Kiwano, Tamarind, Salak nic neříkají, ale nyní máte možnost se o nich něco dozvědět.

Kiwano

Žlutooranžová zelenina, původem z jižní Afriky, připomíná svým vzhledem ostnatou okurku a chutí se blíží kombinaci banánu a limety. Uvnitř je zelená, šťavnatá dužina s mnoha křehkými křupavými semínky. Chuťově se hodí k použití jak do slané, tak i sladké kuchyně. Konzumuje se pouze šťavnatá dužina se semínky, případně šťáva. Plody se rozpůlí a dužina se vydlabe lžičkou. Dekorativní slupku je možné po vydlabání dužiny naplnit zmrzlinou, pudinky, krémy, ovocnými saláty a jinými dezerty. Vzhledem k tomu, že z 80 % obsahuje vodu, hodí se výborně k pročištění organismu a jeho hydrataci. Antioxidanty v něm obsažené pomáhají při boji s volnými radikály a chrání tak organismus před různými chorobami. Obsažené minerály – především draslík a hořčík – zbavují organismus únavy a bolestí hlavy. Doplnění hořčíku je významné také ve stresových situacích, kdy jej tělo spotřebovává více než v klidovém stavu. „Plody nejsou vhodné k dlouhému skladování. Slupka zralého kiwana včetně výstupků je světle oranžová a měla by být pevná, beze skvrn a pohmožděnin,“ říká Vojtěch Havránek ze společnosti Titbit.

Citrónová tráva

Listy této robustní, až 1 metr vysoké traviny mají příjemnou citronovou vůni a chuť. Ke kulinářským účelům se používají listy bez horních částí. Jsou světle zelenkavé až bíložluté barvy a na povrchu suché. „Čerstvé stonky lze nejlépe uchovávat v mikrotenovém uzavíratelném sáčku v chladničce, kde vydrží poměrně dlouho. Ve vlhku mohou začít plesnivět. Lze je snadno zmrazit,“ radí Havránek. Citronela, jak se jí také někdy říká, je typická především pro pokrmy thajské, vietnamské a indonéské kuchyně. Jako koření se výborně hodí k drůbežímu masu, rybám a darům moře. Kombinuje se nejčastěji s česnekem, šalotkou, koriandrem či paprikou. Omáčkám s curry a různým druhům čatní citronela dodá velmi pikantní chuť. Využívá se hojně i k přípravě lahodných čajů. Čerstvé stonky se používají celé nebo nasekané. Stonky se nejdříve mírně promačkají, aby se dostatečně uvolnila chuť a vůně. Používá se pouze spodních 10–15 cm listu, horní vláknitá část se okrajuje. Blahodárně působí na zažívání a nervovou soustavu, slouží také proti nachlazení. Rostlina je nejvíce rozšířená v jihovýchodní Asii, především v Indii. Hojně se ale pěstuje i v Austrálii, Africe, Jižní Americe, a dokonce i v některých oblastech USA. Používá se také v parfumerii k výrobě voňavek, toaletních vod, mýdel a masážních olejů. Dále je využívána k výrobě vonných tyčinek užívaných v tropech k odpuzování moskytů.

Tamarind

Až 20 cm dlouhé luskovité plody s křehkou, světle až skořicově hnědou drsnou skořápkou.  V lusku může být až 10 semen obalených tmavou červenohnědou dření hutné mazlavé konzistence, podobnou sušeným datlím či fíkům, se sladkokyselou chutí připomínající švestková povidla. Kyselé odrůdy tamarindu jsou většinou používány k dochucování pokrmů, sladké formy se konzumují jako čerstvé ovoce. Kyselá verze se používá k výrobě nápojů, marmelád, omáček, žvýkacího tabáku a sirupů. Přidává se do dezertů, ale i do masitých pokrmů především asijské a latinskoamerické kuchyně, často ve formě sladkokyselé omáčky podobné sójové omáčce, nebo čerstvý jako dochucovadlo. Dochucují se jím různé druhy indických čatní a přidává se do klasických indických nebo thajských pokrmů z rýže a masa nebo do polévek. „Mladé listy a lusky slouží jako zelenina, kyselá dužina mladých lusků se přidává do teplých pokrmů. Semena se vaří nebo praží a používají se jako přísada do kávy. Sladká verze je příjemnější chuti, konzumuje se převážně čerstvá, nebo se používá k přípravě sladkých omáček, k dezertům a masům,“ prozrazuje Havránek. Dřeň tamarindu se skládá z 35 % cukru a 20 % organických kyselin. Je využíván také jako přírodní projímadlo. Původem je z tropické východní Afriky. Pěstuje se především v Indii a v tropických oblastech. Bývá nazýván indickou nebo také kyselou datlí.

Salak

Původem z jihovýchodní Asie, především Malajsie a Indonésie. Nejvíce se pěstuje v Thajsku. Jeho hlavní sezóna trvá od května do září. Plody jsou podlouhle oválné, tvarově podobné velkým fíkům, se zašpičatělým koncem, až 10 cm dlouhé. Slupka je skořápkovitá, ale velmi tenká a křehká, na povrchu s mnoha malými výstupky podobnými trnům. Doporučuje se proto loupat plody v rukavicích. Povrch je tmavě červenohnědý, lesklý a nápadně připomíná hadí kůži. Dužina může být zabarvena od mléčně bělavé po tmavě oranžovou a je rozdělena na segmenty připomínající velké stroužky česneku. Je měkká a pevná, křehká, konzistencí většinou připomíná jablka. Její chuť je velmi specifická, silně aromatická, lehce navinulá, může připomínat ananas s příměsí jahod a banánů.  Každý segment dužiny obsahuje černé, nejedlé a tvrdé semeno.  Při loupání se nejprve zakroutí špička – plody se poté lépe loupou. Jedí se převážně syrové, ale výborně se hodí také do moučníků. Nezralé plody se dají též nakládat do octa jako zelenina. Salak byl díky své trvanlivosti oblíbeným ovocem mezi jihoasijskými poutníky, kteří si toto ovoce brali s sebou na pouť do Mekky.


publikováno: 9. 1. 2018, v rubrice Výživa a gastronomie
Štítky: zelenina

Další články v rubrice Výživa a gastronomie:

Design: Jana Pospíšilová, Kód: Karel Koliš | Prohlášení
(c) Trendy zdraví 2009+