Úrazy v práci: tohle nedělejte, připravíte se o odškodnění
V Česku se každý rok v práci zraní více než 40 tisíc osob. Náleží jim odškodnění za pracovní úraz, které loni podle statistik Vindicia v průměru přesáhlo 800 tisíc korun. To ale může být výrazně kráceno, či dokonce úplně zamítnuto, pokud se zaměstnanec dopustí zásadních prohřešků. O kompenzaci, na kterou má poškozený nárok, ho ale může připravit i víra v různé mýty či vlastní chyby.
Kromě chybného postupu při snaze o odškodnění či prohřešků proti bezpečnosti práce, se může o problémy aktivně přičinit i sama firma. Ne všichni zaměstnavatelé totiž hrají fér. Společnost Vindicia proto dala dohromady několik tipů, na co si dát pozor.
Víra v mýty a málo sebedůvěry
Podle zkušeností Vindicia nemá drtivá většina lidí povědomí o svých nárocích. Běžně si tak myslí, že odškodnění platí z kapsy sám zaměstnavatel. To pak ovlivňuje jejich vůli o odškodnění usilovat, protože se bojí firmu poškodit. Každý zaměstnavatel je ale pro podobné případy ze zákona pojištěn. „Setkáváme se ale i s tím, že je o plnění z firemního rozpočtu přesvědčeno samo vedení společnosti, kde zodpovědní lidé netuší, jak postupovat,“ říká Tomáš Beck, expert na odškodnění z Vindicia. Lidé se navíc bojí o odškodnění bojovat, nemají důvěru v soudy a myslí si, že proti instituci nemají šanci. Právo ale nerozlišuje mezi malým a velkým.
Hrubé porušení pracovní kázně
Opomenout nošení povinných pracovních pomůcek či práce po večírku se zbytkovým alkoholem v krvi se nemusí vyplatit. V případě úrazu jde provinění k tíži zraněného, je to bráno tak, že porušil zásadní pravidla a šel svému zranění vstříc. Pokud se dopustíte podobných prohřešků, může se stát, že bude odškodnění výrazně kráceno či úplně zamítnuto.
Triky firem
V přibližně třetině řešených případů se firmy snaží házet klacky pod nohy. Jedná se především o snahu zakrýt vlastní selhání, vyvinit se z dané situace a celou odpovědnost hodit na zaměstnance. Oblíbená je například snaha doplnit interní směrnice na určité chování až poté, co se úraz stane. Firma se pak snaží tvrdit, že zaměstnanec porušil důležité pravidlo a odškodnění mu nenáleží. I takové triky jdou ale odhalit. Nejednou se stalo i to, že se firma ve zmatku, který následoval po zranění, pokoušela podstrčit poškozenému dokument s přiznáním, že si za úraz může sám.
Slabá dokumentace
Kdo chce vysoké odškodnění, měl by od začátku vědět, jak postupovat. První kroky totiž bývají velmi důležité. Zraněným se vyplatí okamžitě vyfotit jak úraz, tak i situaci a prostředí, kde k němu došlo. Mobilní telefon výborně poslouží na zaznamenání svědectví kolegů, kteří tak okolnosti úrazu dosvědčí. Nutností je schovávat si všechny lékařské zprávy a i u zdravotních problémů, které vyvstanou později, informovat doktory o předešlém pracovním úrazu. U případné souvislosti je pak třeba trvat na zaznamenání, má vliv na výši celkového odškodnění.
Firemní fauly
Některé firmy jsou v případě, že se jejich zaměstnanec zraní, velmi nápomocné a snaží se pomoci. Dodají všechny potřebné dokumenty, proces neprotahují a mnohdy svému pracovníkovi ve všem poradí. Na trhu jsou ale i společnosti, které nejenže neplní své zákonné povinnosti, ale ještě protiprávně škodí. „Měli jsme případ zaměstnance, který pracoval s plechovkami barvy. Regál je neunesl a těžké nádoby způsobily závažný úraz. Jenže firma odmítla cokoliv řešit a uznat zranění jako pracovní úraz, dokonce poručila uhradit cenu zničených barev. To poškozený člověk na začátku udělal, pak se však rozhodl bránit. S naší pomocí dostal zpátky peníze za barvy, firma musela odvolat původní výpověď a pojišťovna vyplatila více než 400 tisíc korun jako kompenzaci pracovního úrazu. Částka navíc patrně nebude konečná,“ říká Beck.