První Světový den poruch příjmu potravy
Poruchy příjmu potravy patří mezi závažná psychiatrická onemocnění, která mohou postihnout kohokoliv bez ohledu na věk nebo pohlaví. I přesto, že se o nich ve společnosti hodně mluví, stále podle odborníků stoupá počet závažných forem nemoci i chronických pacientů. Jen za rok 2014 bylo celkem 643 lidí v České republice hospitalizováno pro poruchy příjmu potravy, což představuje nárůst případů oproti předchozímu roku skoro o 20 %. Největší měrou se na tomto podílela zvýšená hospitalizace v souvislosti s mentální anorexií, kdy se zvýšil počet případů o 102 oproti roku 2013. K léčbě ale pacienti chodí často pozdě, a proto narůstá i úmrtnost. Odborníci po celém světě berou tyto nemoci vážně, proto se 2. června 2016 koná 1. celosvětový den poruch příjmu potravy.
Fobie z obezity
Do poruch příjmu potravy jsou zahrnuty nemoci od anorexie a bulimie až po obezitu celých rodin. S narůstajícím počtem obézních lidí v populaci narůstá také fobie z ní nebo z některých potravin. „Poruchy příjmu potravy se mnohdy vyskytují v jedné rodině až v několika generacích. Tyto rodiny mají často strach ze stigmatizace, trpí pocitem viny. Také proto nemocní svou chorobu často tají a s léčbou mnohdy začnou pozdě. I v tomto důsledku se zvyšuje počet chronicky nemocných pacientů, ale také úmrtnost,“ vysvětluje prof. MUDr. Hana Papežová, CSc., vedoucí lékařka Centra pro léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. LF UK.
Odborníci přijedou do Prahy
Z toho důvodu se koná Světový den poruch příjmu potravy, jehož první ročník připadá na 2. června 2016. Do aktivit na podporu léčby poruch příjmu potravy se zapojí přibližně 20 zemí z celého světa včetně České republiky. U příležitosti prvního Světového dne poruch příjmu potravy se na Psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze a 1. LF UK sejdou odborníci se zástupci odborné veřejnosti ze Spojených států amerických, aby projednali dílčí témata a problematiku mezinárodní interdisciplinární konference, kterou bude Všeobecná fakultní nemocnice v Praze v příštím roce pořádat již po jedenácté.
Lékaři se při léčbě poruch příjmu potravy snaží bojovat na odborné úrovni a v našich podmínkách také s mýty, které často komerční a mediální zájmy přinášejí. Ty vedou ke zjednodušování problému, který je ve skutečnosti velmi komplexní s biopsychosociálními příčinami i následky. A ty je třeba komplexně poznávat a řešit odborně i eticky.
Lékaři z celého světa se shodli na deseti pravdách o poruchách příjmu potravy
Pravda 1: Mnoho lidí s poruchou příjmu potravy může vypadat dobře i přes extrémně vážné onemocnění.
Pravda 2: Rodiny za onemocnění nenesou vinu, mohou být nejlepším spojencem pacientek i zdravotníků.
Pravda 3: Diagnóza poruchy příjmu potravy je zdravotní krizí, která poškozuje osobní i rodinné vztahy a fungování.
Pravda 4: Poruchy příjmu potravy nejsou výsledkem volby, ale představují vážnou biologicky ovlivněnou nemoc.
Pravda 5: Poruchy příjmu potravy postihují v současnosti lidi všech věků, etnicit, tělesných tvarů a váhy, sexuálních orientací a socioekonomických úrovní.
Pravda 6: U poruch příjmu potravy narůstá riziko sebevražd i zdravotní komplikace.
Pravda 7: Geny a prostředí hrají důležité role v rozvoji poruch příjmu potravy.
Pravda 8: Geny samotné však neodhalí, kdo poruchou příjmu potravy onemocní.
Pravda 9: Úplné uzdravení je možné, včasné rozpoznání a intervence jsou velmi důležité.
Pravda 10: Nespokojenost s vlastním tělem souvisí často s nespokojeností se sebou, nízkým sebevědomím i porušeným vnímáním vlastního těla spojeným s prožívaným stresem a rizikem pro vznik poruchy příjmu potravy.
Poruchami příjmu potravy trpí i děti
S poruchami příjmu potravy se léčí i dětští pacienty. U 5 % pacientů se nemoc začne projevovat do 12 let věku. U dětí navíc probíhá složitěji diagnostika, protože obtížně vyjadřují emoce nebo nespokojenost s vlastním tělem. Vyšetření tak musí být založeno na posouzení celkového somatického vývoje včetně vývoje pohlavního. Onemocnění poruchou příjmu potravy v dětství může zanechat trvalé následky v podobě zástavy růstu a vývoje, menšího vzrůstu nebo neplodnosti. Má dopad na vyšší nemocnost a dlouhodobě nižší hmotnost, někdy mohou potíže s jídlem přetrvávat i nadále.
Dětští pacienti mívají k poruchám příjmu potravy často přidružená ještě další psychiatrická onemocnění, často se potýkají s úzkostmi (29 %), 35 % trpí obsedantně kompulzivní poruchou, a téměř polovina dětí má tendence k sebepoškozování, které je často skryto za módní trendy v podobě tetování nebo piercingu.