Syndrom hyperaktivního močového měchýře pomáhají řešit léky i operace
Syndrom hyperaktivního močového měchýře, zkráceně OAB (overactive bladder), je poměrně rozšířený zdravotní problém. Zdraví člověka příliš nezhorší, spíše komplikuje a znepříjemňuje každodenní život. Navíc může být příznakem jiných nemocí, včetně rakoviny močového měchýře. Mnoho pacientů se stydí s tímto problémem svěřit svému lékaři a nemoc nechává bez léčby, což může vést k výraznému zhoršení kvality života. Syndrom hyperaktivního močového měchýře je přitom většinou dobře léčitelné onemocnění.
S věkem je nemoc častější i u mužů
O syndromu hyperaktivního močového měchýře panuje představa, že se jedná o „onemocnění starých žen“. Pravdou je, že nemoc postihuje do šedesátky častěji ženy, poté se ale poměr žen a mužů vyrovnává a později převládá u mužů. Onemocnění se vyskytuje jen u 4,8 % žen mladších 25 let, ale výskyt se zvyšuje ve skupině žen nad 65 let až na 35 %. Syndrom hyperaktivního močového měchýře souvisí tedy s věkem, s tělesnou hmotností, depresemi, užíváním alkoholu a kofeinu.
Jak se projevuje?
Základním příznakem je urgence s nebo bez urgentní inkontinence moči, která je obvykle doprovázena častým nucením na močení během dne či noci, více jak 8krát. O urgenci hovoříme tehdy, když žena trpí náhlým nutkavým pocitem nutnosti se vymočit, který je obtížné oddálit. Třetina takto postižených už nestíhají doběhnout na toaletu.
Podřizujete osobní i profesní život tomuto onemocnění?
Syndrom hyperaktivního močového měchýře má nepříjemný vliv na každodenní společenský, fyzický, psychický, profesní i sexuální život. Osoby trpící tímto onemocněním často podřizují osobní i profesní život tomuto onemocnění, omezí cestování a volnočasové aktivity a plánují své činnosti s ohledem na možnost se vymočit. V některých případech onemocnění způsobí, že musí zanechat či ztratí zaměstnání nebo mají rodinné problémy. Často mají pacientky problém v sexuálním životě nebo s hledáním partnera. Syndrom hyperaktivního močového měchýře může být navíc spojen s dalšími zdravotními problémy, například se zvýšenou frekvencí infekcí močových cest a kožních infekcí. V některých případech onemocnění vede k rozvoji depresivního syndromu. U starších osob se zvyšuje i riziko pádů a zlomenin.
Pozor na další nemoci
Samotný syndrom hyperaktivního močového měchýře není tak zdravotně závažný jako mohou být jiná onemocnění močových cest, ale má s nimi mnoho společných příznaků. Proto je důležité nechat se vyšetřit lékařem a vyloučit hlavně rakovinu močového měchýře. Syndrom hyperaktivního močového měchýře může též provázet neurologická onemocnění, například Parkinsonovu chorobu, roztroušenou sklerózu nebo následky cévní mozkové příhody. Přitom je ale důležité rozlišovat mezi syndromem hyperaktivního močového měchýře, stresovou inkontinencí moče a zvětšenou prostatou, které může být provázena urgencí, přičemž tato onemocnění vyžadují odlišnou léčbu.
Proč je důležité navštívit lékaře?
Mnoho lidí postižených syndromem hyperaktivního močového měchýře svůj problém z různých důvodů neřeší. Někteří nevědí, kde pomoc hledat nebo se domnívají, že se nemoc nedá léčit. Dalším důvodem je stud. Přitom je důležité vyloučit jiná onemocnění s podobnými příznaky, která mohou mít daleko závažnější průběh a následky.
Lékařskou pomoc mohou pacienti vyhledat v ordinaci urologa, gynekologa nebo praktického lékaře. Vyšetření se není třeba obávat, lékař zjistí osobní údaje související s příznaky a souvislosti s jinými onemocněními. K posouzení příznaků slouží i tzv. mikční karty, do kterých si pacienti zaznamenávají množství vypitých tekutin, frekvenci močení a množství moči po dobu nejméně tří po sobě jdoucích dnů. Také se provádí vyšetření moči, jehož účelem je zjistit případný zánět nebo přítomnost krve a nádorových buněk. Následuje tělesné vyšetření, včetně zhodnocení velikosti a povrchu prostaty pohmatem přes konečník u mužů a u žen gynekologické vyšetření.
Lékař může doporučit další specializovaná diagnostická vyšetření ve specializovaných centrech. Mezi ně patří vyšetření pomocí ultrazvuku, urodynamické metody a endoskopické vyšetření močového měchýře pomocí cystoskopie.
Jak probíhá léčba?
Jako první a nejdůležitější metodu léčby doporučují lékaři lidem trpícím syndromem hyperaktivního močového měchýře úpravu životního stylu. To znamená například omezení nebo úplné vyškrtnutí kořeněných jídel z jídelníčku. To samé platí pro citrusové plody, alkohol a kávu. Dále je třeba vypít alespoň dva litry tekutin během dne, omezit pití po 18. hodině a nepít tři hodiny před usnutím. Pacienti by také měli dbát na dostatečný příjem vlákniny k úpravě stolice a snížení tělesné hmotnosti.
Kromě změn v pitném režimu a stravovacích návycích může být doporučen trénink močového měchýře, tedy postupné prodlužování intervalů mezi močením či cvičení svalů pánevního dna. K dispozici jsou také léky se spasmolytickým či parasympatolitickým účinkem, které potlačují příznaky hyperaktivního močového měchýře a prodlužují čas mezi močením. Mohou však vyvolat nežádoucí účinky jako např. sucho v ústech, zácpu, poruchy vidění či ovlivnit kognitivní funkce pacienta (paměť). Nyní však přichází na trh nový lék, který působí na receptor sympatiku, jenž má dobrý léčebný efekt na toto onemocnění a má méně nežádoucích účinků. Proto se otvírají nové možnosti pro pacientky, které dosavadní léčbu nesnášely či u kterých byl efekt léčby nedostatečný či byla kontraindikována. Tím se posouvají naše léčebné možnosti u tohoto onemocnění.
Cystoskopie = zavedení nástroje s optikou do močového měchýře
Inkontinence = neschopnost udržet moč nebo stolici
Nykturie = časté močení v noci
Polakisurie = časté močení během dne
Urodynamické vyšetření = skládá se z plnící cystometrie, tzn. měření vztahu mezi tlakem a objemem močového měchýře, dále pak z uretrálního tlakového profilu – měření intraluminárního tlaku po celé délce uretry a z uroflowmetrie, která hodnotí tok moči