Film Útěk. Když si nemůžete vybavit svůj život | Rodina | Trendy zdraví

Hlavní strana » Rodina » Článek

Film Útěk. Když si nemůžete vybavit svůj život

7. 12. 2018

Na varšavském hlavním nádraží se jednoho dne objeví neznámá žena trpící ztrátou paměti. Po dvou letech se pod jménem Alicja vrací k rodině, která ji pozná v televizním pořadu. Lze ale navázat zpět přerušené vztahy, když jsou pro ni její blízcí jen cizinci?

Inspirovámo skutečným příběhem

Po mezinárodně úspěšném debutu Vábení sirén, který originálním způsobem propojoval žánry muzikálu, pohádky a hororu, přichází polská režisérka Agnieszka Smoczyńska tentokrát s atmosférickým psychologickým dramatem, inspirovaným skutečným příběhem. Snímku dominuje soustředěný herecký výkon Gabriely Muskałové, která byla i autorkou scénáře, hutnou atmosféru dokresluje minimalistická hudba Filipa Míška.

Když si nic nepamatujete

Alicja ztratila paměť a neví, jak a proč se to stalo. Dva roky žila bez vzpomínek a povedlo se jí vybudovat si novou nezávislou existenci daleko od domova. Nechce si vzpomenout na to, kým byla dříve. Když ji její rodina konečně najde, je Alicja donucena zapadnout zpět do role matky, dcery a manželky ve vztahu k lidem, kteří jsou pro ní naprostými cizinci. Podobně, jako ona sama, si také její manžel dokázal dát dohromady nový život, protože Alicja byla jistým způsobem ‘mrtvá’ pro něj i jejich synka.

Útěk klade otázky: Co kdyby se to stalo mně? Kdybych dostal příležitost začít znovu, co bych udělal? Je láska k dítěti bezpodmínečná, i když spolu se ztrátou paměti ztratíme také naše pouto k druhým? Může člověk znovu nabýt ztracené city, které zmizely společně se vzpomínkami?

Útěk se dotýká také kulturních tabu kolem mateřství. Nahlíží na sociální tlaky na bezpodmínečné přijetí a touhu po mateřství, které mají být zakotveny čistě fyziologicky. Znamená ale biologická schopnost porodit dítě to, že každá žena nutně musí být ochotná stát se matkou?

Slovo režisérky Agnieszky Smoczyńské: Útěk je inspirován skutečnou událostí. Před několika lety jsme s představitelkou hlavní role a autorkou scénáře Gabrielou Muskałou sledovaly v televizi pořad o ženě, který si nepamatovala své jméno, odkud je, ani nic jiného. V průběhu vysílání zavolal příbuzný do studia s tvrzením, že je její otec. Ona nepoznala jeho hlas a nepamatovala si ani, že by měla rodinu. Nebyla si jistá, jestli se s nimi chce setkat.

Rozhodly jsme se tuto ženu navštívit a zjistit, jak a proč bylo její původní Já vymazáno z její paměti. Jak došlo k tomu, že jednoho dne odešla z domova a na celé měsíce zmizela? Proč ji nikdo nehledal? Jak je možné, že zapomněla na své vlastní dítě? Jak se dokázala vrátit ke svému starému životu po tak traumatickém zážitku? Jak se vyrovnala s tím, že byla někým jiným a jednoho dne její láska k manželovi a synkovi zmizela a ona se stala úplně novou bytostí?

Zjistily jsme, že tato žena trpí poruchou nazývanou disociativní fuga, vzácným psychiatrickým onemocněním, které se může projevit neplánovaným cestováním, opuštěním rodinného domova, částečnou ztrátou paměti a proměnou osobnosti. V jediném okamžiku se život člověka stane opět prázdnou stránkou.

Toto onemocnění jsme použily jako výchozí bod pro naši postavu – Alicju. Má možnost vystavět svůj život znovu od začátku a tuto šanci využije naplno. Pak je náhle vržena zpátky do svého starého, zapomenutého života.

Ve svém předchozím filmu Vábení sirén jsem zkoumala otázky ženské identity prostřednictvím experimentování s žánry muzikálu a hororu. V Útěku jsem se soustředila na vytvoření vnitřního světa tak, jako ho zažívá Alicja, světa často snového, surreálního a prapodivného. U tvorby filmu je zásadní součástí mého procesu inspirace malbou a fotografií. Zde jsem vycházela z díla polského malíře Alexe Urbana a amerických fotografek Brooke DiDonaty, Cristiny Coral a Evelyn Benicové. Archetypy ženského podřízení a re-definování role ženy ve společnosti jsou v jádru jejich práce. Pro mě se Alicjin příběh dotýká témat podstaty identity a osobní svobody. Toho, do jaké míry je naše přemýšlení o sobě samých ovlivněno naším okolím a naší minulostí.


publikováno: 7. 12. 2018, v rubrice Rodina
Štítky: film

Další články v rubrice Rodina:

Design: Jana Pospíšilová, Kód: Karel Koliš | Prohlášení
(c) Trendy zdraví 2009+