Na psychickou nepohodu zabírá i kolážování | Rodina | Trendy zdraví

Hlavní strana » Rodina » Článek

Na psychickou nepohodu zabírá i kolážování

6. 11. 2023

Téma psychické pohody se čím dál více dostává do popředí obecného zájmu. Duševní zdraví začínáme brát stejně vážně jako zdraví tělesné. A to je dobře, protože tělesné a duševní zdraví se navzájem ovlivňují jako dvě k sobě přiléhající ozubená kolečka. Při potížích je v obou případech vedle hledání příčin neméně důležité zaměřit se také na to, jak si s nimi poradit. Mezi účinné prostředky ke zlepšování psychické pohody dospělých i dětí patří kreativní činnost, například tvůrčí kolážování.

Nárůst psychických potíží u dospělých i dětí

Důvodem jistě budou mimo jiné vnější události, kterým v posledních letech čelíme (covid, válka, zdražování), a rychle se měnící svět kolem nás. Na naši schopnost učit se, dávat pozor, přizpůsobovat se jsou neustále kladeny vysoké nároky. Denně jsme vystaveni obrovskému množství podnětů, které vyčerpávají naši pozornost, a také sociálnímu tlaku plynoucímu z kolektivů v práci nebo ve škole. Děti i dospělí se mohou dostat do situace, která je nad jejich aktuální síly. To vede k úzkostem až panikám, neklidu, poklesu nálady, poruchám spánku, nechutenství nebo přejídání, ulpívání na rituálech, vtíravým myšlenkám.

Vážný problém patří do rukou odborníků

Léčba vážného problému patří výhradně do rukou odborníků – klinických psychologů nebo psychiatrů. Podobně jako si netroufneme sami léčit zlomenou kost, není to rozumné ani u nemocné duše. Vážný problém je to tehdy, když psychické rozpoložení naše, našeho dítěte nebo jiného blízkého už komplikuje zvládání každodenních úkolů a činností – například přestaneme stačit na domácnost nebo pracovní povinnosti, začneme se vyhýbat lidem, dítě chodí do školy s opakovanými bolestmi bříška. Důležitý je přitom charakter změny – pokud byl partner dříve ve společnosti jako ryba ve vodě a teď se přátelům vyhýbá, pokud se dítě dříve těšilo na trénink a teď na něj odchází otrávené, může to signalizovat problém. V případě méně výrazných změn a změn v počátcích si s potížemi, které za nimi stojí, dokážeme pravděpodobně poradit sami.

Kdy zpozornět u dětí

Když se dříve upovídané dítě přestane svěřovat a najednou z něj nic nevytáhneme. Klidné dítě začne být napjaté, podrážděné, utrhuje se na nás a je neklidné. Když dříve aktivní dítě vidíme polehávat, stranit se a chodit od ničeho k ničemu. U některých dětí nemusí dojít ke změně chování, ale psychická nepohoda se promítne do oblasti těla. Pak si dítě například opakovaně stěžuje na bolesti bříška nebo únavu bez předchozí námahy, starší děti na časté bolesti hlavy. Ne každá změna přitom znamená problém, může být samozřejmě spojena jen s vývojem.

Když máme podezření, že se něco děje:

● Zpravidla se vyplácí nenastoupit na dítě přímo s dotazem „Co s tebou je?“ apod., ale zavést hovor na kamarády, na koníček, který dítě provozuje, nebo nějakou školní záležitost a nechat dítě povídat. Tedy položit konkrétní dotaz a ten se pak snažit nenásilně rozvést dál. Na otázku „Co škola?“ nejspíš dostaneme od většiny dětí jednoslovnou odpověď.

● Pokud se nám dítě svěří, určitě není vhodné začít mentorovat, kritizovat nebo se stavět do role experta a radit. Dítě s námi bude spíše ochotné dál mluvit, když se zeptáme, jestli má nápad, co s tím, a jeho návrh dál s respektem rozvineme. Můžeme upozornit na výhody a nevýhody řešení, které navrhlo.

● Důležité je také brát vyprávění dítěte vážně, nebagatelizovat. Dítě tutéž událost vnímá subjektivně jinak – jednak nemá tolik zkušeností jako my, aby dokázalo udržet odstup, jednak v jeho světě může mít daná záležitost skutečně obří rozměr.

● Někdy se dítěti uleví už jenom tím, že se nám svěří. Jindy potřebuje opakovanou podporu, proto se o pár dní později zeptáme, jak se to vyvíjí, co dítě zkusilo a jak mu je.

● Pokud problém není takového charakteru, aby byl zásah dospělého nutný (například vážná šikana), je účinnější, když si dítě vyřeší problém samo. Stoupne tím jeho sebejistota i postavení mezi vrstevníky. Navíc svět dětí vypadá úplně jinak, než vypadal ten jejich rodičů – platí v něm jiná pravidla, určité chování má jiný význam, jsou očekávány jiné reakce. Naše řešení direktivně vnucené dítěti by se tak často míjelo účinkem.

Kreativní cesta k duševnímu zdraví nejen pro děti

Vhodnou cestou, jak navázat s dítětem přirozený kontakt, je také společně strávený čas při nějaké činnosti. Zejména u předškolních a mladších školních dětí je to přirozenější způsob sdílení než rozhovor, protože pro tyto děti ještě nejsou slova snadnou cestou k vyjádření. Ale i v případě starších dětí se dají uplatnit nejrůznější společné aktivity – sport, hra, práce nebo tvoření. Jedním z prostředků ke zlepšování psychické pohody dětí i dospělých je kreativní činnost, například tvůrčí kolážování.

Společné tvoření v jakékoli podobě má na naši pohodu pozitivní vliv, a to hned z několika důvodů. Poskytne příležitost k odpoutání pozornosti od sebe samého a od problému – mysl si odpočine, nálada se obvykle zvedne. Pomůže vybít negativní emoce a použít je k tvorbě. Tvoření je také cesta, jak promítnout svoji starost do nějaké konkrétní podoby. Pokud tvoříme společně, je to přirozená forma komunikace mezi nejbližšími, společný zážitek, společné domlouvání při tvoření, společná radost z výsledku.

Aby kolážování fungovalo jako prostředek k lepší psychické pohodě celé rodiny:

Nejprve se domluvíme, jestli chceme vytvářet jednu společnou koláž, nebo budeme tvořit každý svou a třeba si jen pomáhat, povídat si a inspirovat se navzájem.

o Při společném tvoření dosáhneme intenzivnější komunikace, trénujeme s dítětem přiměřené způsoby sebeprosazení a schopnost dohodnout se, dělit se o práci i výsledek. Tím mu pomůžeme v obdobných situacích ve škole nebo jen tak v kontaktu s kamarády.

o Pokud budeme tvořit samostatně, poskytneme tím dítěti větší prostor pro výše zmíněné odžití nepříjemných emocí a promítnutí aktuálních myšlenek do podoby koláže.

Dalším důležitým faktorem je téma.

o Můžeme se domluvit, že si vytvoříme naprosto libovolnou koláž, jak nás to právě napadne. Výhodou je prostor pro vyjádření aktuálně nejpalčivějších myšlenek a emocí.

o Můžeme ale také zvolit určité téma, například „Čeho se teď nejvíc bojím“, „Co mě poslední dobou štve“, „Co mi udělalo v posledních dnech největší radost“. Tento způsob je vhodnější, když tušíme, co se v životě dítěte právě děje, co ho trápí, nebo těší. Během kolážování i po něm nám vzniká přirozený prostor k povídání, kde se často dozvíme věci, které by nám dítě jinak nesdělilo a třeba si ani samo neuvědomilo.

Kolážování můžeme zaměřit i úplně konkrétně. To je fajn v situaci, kdy už nejen víme, že naše dítě něco trápí, ale také máme představu, co to je. Tady se pak nabízí několik technik.

o Bojí se dítě něčeho? Můžeme mu navrhnout, aby vytvořilo koláž, která bude vyjadřovat to, čeho se bojí. Tvoření a výsledné dílo využijeme pro povídání. Nakonec koláž společně přetvoříme tak, aby byla méně strašlivá (klidně může být i směšná), a tím sejmeme z objektu strachu trochu děsivosti.

o Neumí dítě popsat, co ho trápí, ale mluví o tělesných potížích? Můžeme ho vyzvat, aby udělalo koláž ve formě postavy, na které zvýrazní, kde cítí nějakou tělesnou nepohodu a jakou barvu by tomu přidělilo. Označí dítě stažené hrdlo? Zvýrazní tlak na hrudi a obtížné dýchání? Ukáže na bolavé bříško? Zeptáme se, kdy se to nejčastěji stává a co se děje těsně před tím, než si toho u sebe všimne, a jsme na stopě.

o Máme dítě, které si neumí poradit se vztekem, a dostává se tak zbytečně do problémů? Může si vytvořit koláž s nápisem STOP, kterou si pak někde vystaví. Společně pak trénujeme zvládání vzteku tak, že si toto svoje dílo představí, jakmile ho vztek bude nutit k nějakým neuváženým činům. Další možností je koláž semaforu, s jejíž pomocí pak trénujeme uvědomění, ve které barvě se dítě právě nachází. Je klidné, tj. má zelenou? Je naštvané, jeho emoce se zabarvují malinko do červena a je už teda v oranžové? To signalizuje, že má chvíli počkat, než bude jednat. Je rudé vzteky? Červená znamená STOP – nic nedělat, neříkat a počkat, až bude zelená.

Jiný způsob práce s nepříjemnými emocemi je tzv. externalizace. Má-li dítě například sklon k nepřiměřeným obavám, k ukvapenému jednání nebo k častému urážení se, můžeme tuto emoci zpodobnit koláží do nějakého bubáka. Dítě mu pak dá jméno Strašík nebo Kvapík a někam si ho vystaví. Když se objeví sklon k danému jednání, zeptáme se dítěte, co že to na něj ten Strašík zase křičí, a zdůrazníme, že ho nemusí poslechnout a může udělat něco jiného.

Technik je celá řada. Nejlépe většinou funguje to, co dítě vymyslí s pomocí maminky nebo tatínka samo. A pokud rodiče nevyužijí tvoření jako prostředek ke zlepšení psychické pohody svého dítěte nebo své vlastní, mohou tvořit jen tak pro radost a výsledné dílo použít třeba jako dárek někomu z blízkých.

Nebo se mohou zapojit do Kreativní kolážové soutěže Kores o krásné ceny, která je určená jednotlivcům (dětem i dospělým), rodinám, celým třídám ve škole i dalším organizovaným skupinám s dětmi na www.kores.cz


publikováno: 6. 11. 2023, v rubrice Rodina
Štítky: dítě, psychika, zábava

Další články v rubrice Rodina:

Design: Jana Pospíšilová, Kód: Karel Koliš | Prohlášení
(c) Trendy zdraví 2009+