Pozor na nebezpečná hřiště pro děti
Často čteme u dětských hřišť cedule o tom, že za děti odpovídají rodiče. Pokud by se však dítě zranilo v důsledku špatně zvolených prvků či špatného stavu hřiště je právní odpovědnost vždy na provozovateli. Podle Libora Grygerka, ze společnosti TÜV SÜD Czech specializující se mimo jiné na certifikaci prvků pro dětská hřiště, problém dnes představují jednak špatně zvolené prvky původně určené pro soukromé účely a dále pak celkově špatný stav hřišť.
Houpačky, u kterých chybí měkká dopadová plocha
Rodiče by měli zpozornět hlavně u různých hotelů a restaurací. Zatímco města a obce zařizují dětská hřiště většinou certifikovanými prvky určenými pro veřejný prostor, u soukromých provozovatelů to zdaleka neplatí. Ve snaze ušetřit či z nevědomosti je řada soukromých veřejných hřišť vybavena prvky, které nepočítají s velkým počtem dětí. Dalším problémem jsou stále prolézačky a kolotoče, které často pamatují ještě minulé století, či zanedbaná hřiště.
Podle Libora Grygerka nebezpečná dětská hřiště mohou často odhalit i samotní rodiče a v případě rizika zvážit, zda nespokojené dítě radši nezabaví jinak.
Jak poznat nebezpečná hřiště?
Prvky na hřišti nejsou pevně ukotveny
Typickým příkladem jsou známé trampolíny. Nebezpečí u nich spočívá nejen v tom, že nejsou většinou určeny pro více dětí, ale i v tom, že jsou nestabilní. Náhlý poryv větru je může velmi jednoduše zvednout a tím může snadno dojít k zranění dalších dětí na hřišti. Podbný problém představují i neupevněné klouzačky a prolézačky.
Konstrukce obsahují mnoho prvků příliš blízko u sebe
Někteří výrobci se snaží umístit na jednu konstrukci příliš mnoho prvků. Děti se při pádu z těchto konstrukcí mohou snadno zranit o sebe či o příliš blízko umístěnou další část konstrukce. Prvky pro soukromé použití navíc předpokládají stálý dozor rodičů.
Nedostatečné dopadové plochy
Na hřištích není dostatek prostoru pro případný pád. Podle Libora Grygerka musí být například u konstrukce o výšce 2 metry dopadová plocha v minimální velkosti 1.85 metru. Ta by navíc měla být vybavena měkkým povrchem, tedy například pískem přírodní materiály písek nebo pryžovými deskami.
Staré prolézačky a kolotoče
Nostalgii je třeba dát stranou. Prolézačky a kolotoče, na kterých vyrůstala řada dnešních rodičů už prostě patří do starého železa a ne na dětská hřiště. Podle expertů například v známé „zeměkouli“ může dítě velmi jednoduše spadnout dovnitř, tedy na kovovou konstrukci. Nebezpečné jsou i různé kolotoče, které umožňují dětem vstoupit či spadnout do vnitřní pohyblivé části.
Poškozené a zanedbaná hřiště
Řada provozovatelů se o hřiště navíc nestará. I tento problém mohou rodiče poměrně jednoduše odhalit. Pokud tak například je vidět na prvcích znaky koroze, či dřevěné konstrukce jsou zjevně staré může hřiště představovat nebezpečí. To samé platí pro hřiště poničená vandaly či hřiště, kde se nachází nebezpečný odpad jako jsou střepy a podobně.
Podle Libora Grygerka je v České republice bohužel jen velmi malý tlak na to, aby veřejná hřiště obsahovaly jen vhodné prvky a celkově byly v pořádku a bezpečná. V tuto chvíli je jen na provozovatelích, jak se k problému postaví.
Rodiče by proto vždy měli být velmi obezřetní a to zejména u starších hřišť či hřišť zjevně neudržovaných. V případě zranění sice mohou rodiče provozovatele žalovat, to však zdraví dítěti nevrátí.