Proč je třeba naslouchat potřebám svého těla? | Rodina | Trendy zdraví

Hlavní strana » Rodina » Článek

Proč je třeba naslouchat potřebám svého těla?

23. 11. 2012

Současná společnost je v mnohém, od rozdělení moci ve firmě i v rodině až po olympijské rekordy, zaměřena na výkon. Naše okolí nás hodnotí právě podle výkonů, a protože toužíme být oceněni svým okolím, je výkon i základem našeho vlastního sebehodnocení. Žádoucí pochopitelně je, aby byly výkony co nejlepší a bylo jich co nejvíce, ideální jsou pak výkony přesahující standard, výkony mimořádné. Nad touto problematikou se zamýšlí PhDr. Jana Duffková, CSc. z katedry sociologie FF UK v Praze.

Musíte podávat výkon i při relaxaci?

Podávání výkonů považujeme za samozřejmé v oblasti profese – za pracovní výkon jsme koneckonců placeni. Jsou však lidé, a najdeme jich ve svém okolí stále více, kteří snahu po výkonech rozšiřují do všech oblastí života: řekne-li se relaxace, představí si adrenalinové zážitky, hovoří-li se o dovolené, uvažují především o tom, jaká exotická krajina je pro letošní léto prestižní, bez ohledu na možnosti skutečného odpočinku. I při odpočinku se snaží vykonávat více činností najednou: místo jednoduchého vychutnávání si jízdy na kole krajinou volí trenažer s hudbou ze sluchátek na uších, s televizí před očima a s různými měřiči sportovního výkonu – mohou si tak odškrtnout jako splněné sport, koncert i film či zpravodajství a navíc ani při odpočinku neztrácejí čas.

Naučte se odpočívat

Je paradoxem naší doby, že se klade důraz na to, aby se lidé znovu naučili odpočívat – tak jako se učí zacházet s různými přístroji nebo ovládat nové činnosti. Zapomněli jsme odpočívat – co ještě můžeme zapomenout? Pro generaci našich rodičů či prarodičů by tato úvaha zněla směšně. Oni měli sice nižší ambice a mířili k menším výkonům, ale zato asi zažívali větší klid i vyrovnanost, chápali rozdíl mezi prací a odpočinkem. To my si musíme opakovat, že pracovní telefony nepatří na dovolenou, že naše tělo potřebuje nejen aktivní odpočinek, ale také jakési nicnedělání, kdy se naše hlava i tělo oprostí od výkonů. Nutné je uvědomit si, že úlevu od hektické honby za výkony v práci i mimo ni nám nepřinese jednorázový očistný pobyt v budhistickém klášteře, ale spíše malé pauzy na lehké protažení těla i pročištění hlavy, zařazené několikrát během každého pracovního dne, pravidelné kratší procházky několikrát do týdne a klidný víkend s blízkými lidmi častěji, než párkrát do roka.

Respektovat potřeby svého těla

Člověk by se měl vrátit od snahy o maximální výkony k lidskému rozměru, nečekat na „superveledovo­lenou“, ale respektovat potřeby svého těla, které vycházejí z jisté přirozenosti. Odpočinek, relaxace a dopřávání si drobných radostí by mělo probíhat naprosto přirozeně a v žádném případě by nemělo znamenat další zátěž pro tělo ani mysl. Aktivity, které znamenají další nápor ať už ve smyslu fyzické či psychické zátěže, nejsou vždy tou nejlepší formou odpočinku a už vůbec ne, je-li to jediná forma relaxace, kterou známe. Týden nabitý sportovními adrenalinovými zážitky bude možná jednorázově odměněn obdivem druhých nad naší dočasnou nezničitelností, ale tělo má tendenci všechny takovéto akce v čase sčítat až do doby, kdy jsme překvapeni náhlostí jeho reakce. Pokud nám má naše tělo dobře sloužit ještě hezkých pár let, nesmíme jej vystavovat stálému tlaku a zbytečně jej vyčerpávat.

Vlídné zacházení

Měli bychom tělu dopřávat různé vlídné drobnosti, které pro něj budou příjemné, přirozené a zbytečně jej nezatíží. A to se týká jak životního stylu, tak stravovacího režimu. Jak na to? Velice snadno – místo adrenalinové dovolené si dopřejme klidnou vycházku, protože odpočinek by měl sloužit k regeneraci sil a ne k dosahování dalších výkonů. Místo zabíjačkové pochoutky si dopřejme lehký zeleninový salát, protože i naše zažívání si potřebuje čas od času odpočinout. A místo sklenice sladké limonády s ledem si raději dejme ovocný nápoj v teplotě lidského těla, který je pro náš organismus zcela přirozený a nijak jej nezatíží.

Civilizační nemoci, psychosomatická onemocnění či stres

Hektické životní tempo a enormní zaměření na výkon má pochopitelně řadu rizik a přinejmenším velice nepříjemných zdravotních souvislostí, což si řada z nás nějakou dobu neuvědomuje. Podle hesla: „Mně se to stát nemůže!“ nevěnujeme pozornost péči o své tělo a přehlížíme všechny varovné signály, dokud se důrazně nepřipomenou v podobě různých civilizačních nemocí, psychosomatických onemocnění či stresu. Své „porouchané tělo“ člověk pak odevzdá lékařům, stejně jako – podle amerického sociologa Ivana Illiche – porouchané auto svěří automechanikovi a žádá okamžitou opravu. Illich je zastáncem názoru, že o své tělo by měl pečovat především jeho nositel, tedy sám člověk, který se nejlépe zná a ví, jak konkrétně právě jeho tělo reaguje na různé podněty. Člověk se nesmí zříkat odpovědnosti za své zdraví, musí se spolupodílet na způsobu řešení a starat se o prevenci, která může mít řadu různých podob.

Řešením není ani jednorázový vnější zásah

Při větších zdravotních potížích téměř nikdy nejde o blesk z čistého nebe, každý z nás dostává od svého těla výstrahy a varování v podobě různých bolestí, úzkostných stavů či bezesných nocí. Ale jen málokdo dokáže naslouchat signálům svého těla a ještě méně lidí se podle toho i zařídí. Když tělo dává znamení, že je něco v nepořádku, vyplatí se na to reagovat – především se uvolnit, zpomalit, relaxovat, dopřát si pohodu. Naše tělo není jako naše auto, nemůžeme se od něj oddělit, předat jej do údržby profesionálům a vyzvednout si ho, až bude dokonale opravené. Starat se o něj musíme především sami a pamatovat si přitom, že z dlouhodobého hlediska jsou efektivnější menší pravidelné kroky. A to doslova – každodenní běh nebo aspoň procházka je rozhodně přínosnější, než maratonský běh jednou do roka. Řešením není ani jednorázový vnější zásah – liposukce či podvázání žaludku místo zdravého režimu, drahá protetická operace místo pravidelné péče o chrup, hledání různých urychlovačů v podobě sportovních přístrojů, které podporují náš pohyb, nebo ho dokonce vykonávají za nás, místo pravidelného běhu či procházky.

Naše tělo je víc než jen nástrojem k dosažení maximálního výkonu

Našemu tělu i psychice by prospělo více si hledět svých skutečných potřeb než názorů druhých, jakožto měřítka naší úspěšnosti. Je opravdu důležitější dovolená na karibských plážích a pravá krokodýlí kabelka jen proto, že od druhých se nám dostane jistého uznání a ocenění, obdivu či závisti, než sladce prolenošený víkend u babičky či pohodový týden s rodinou, který sice možná není zrovna v módě, ale nám samotným přinese mnohem větší osobní uspokojení? Odpověď samozřejmě záleží na každém z nás a na našich prioritách. Stojí ale za to si tuto otázku položit!


publikováno: 23. 11. 2012, v rubrice Rodina
Štítky: bezpečný, muž, relaxace

Další články v rubrice Rodina:

Design: Jana Pospíšilová, Kód: Karel Koliš | Prohlášení
(c) Trendy zdraví 2009+